"Boože... proč to tak prožíváš?"

22. srpna 2011 v 22:53 | Meii |  Názory
Jedna osoba mě před dvěma měsíci přivedla k zamyšlení.. vlastně to už dřív, ale až teď jsem o tom dlouho přemýšlela.. snad každý v mém okolí, kdo se se mnou stýká pravidelně, si všiml můj výrazný povahový rys - touhu sdělovat své názory a pocity všem okolo, reagovat bez přemýšlení, říkat vše na rovinu, vše prožívat a dramtizovat".. hodně lidí mi říkalo že bych neměla být tak otevřená, že to leckomu leze na nervy, že každý do mě vidí a ne vždy stojí o mé vyjádření.. Ne každému vyhovuje má energetičnost a temperament, přecitlivělost..


Tak jsem se před určitým časem rozhodla že se změním.. že své názory, pocity, touhy a záliby zavřu do sebe, budu je cítit sama uvnitř sebe a neventilovat je do světa.. jinými slovami že kompletně přeměním svou povahu, neboť na tomto je má osoba založena a od těchto rysů se odvýjí další vlastnosti... říkala jsem si že díky tomu budu míň trpět, budu mít méně nepřátelů atd.

Pak jsem si ale řekla.. a proč se měnit, když já nechci? Jen proto abych si získala přízeň jistých lidí? ale proč? já chci být sama sebou i kdyby to znamenalo že mě bude půlka třídy/školy/města nenávidět.. protože jsou tady lidé, které jsem objevila né tak dávno a kteří mě mají rádi ne přesto jaká jsem ale KVŮLI tomu jaká jsem. jsem VÁŠNIVÁ, mám radost ze ŽIVOTA, z MALIČKOSTÍ.. i malé věci mi dokáží udělat radost.. a když se pro něco nadchnu (což není tak neobvyklé, víme xP), dělá mi to radost, když na to myslím, nebo se tomu věnuju. ať už je to láska k cestování, lidem, knihám, filmům či seriálům.. je důležité že mám srdce a dokážu cítit lásku či zalíbení.. že nejsem ledová a bezcitná, jež neumí projevit zájem... nejsem ani netrální a nechci být... A proto jsem hledala, hledám a budu hledat lidi, jimž má povaha bude imponovat (protože vím že takoví lidi jsou a pár jich už znám)...

Je možná docela důležité brát v podtaz co si o nás myslí ostatní, ale ne tak důležité aby jste měnili sami sebe a byli neštastní.. protože mne má vášeň a nadšení naplňuje a dává mi sílu a chuť do života.. ať už je to fanatizace do rýžových těstovin se zeleninou, snění o New Yorku a píchaní špendlíků do nástěnné mapy či láska k symbolům a vyznáním..

Enjoy yourself!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teii Teii | 22. srpna 2011 v 23:17 | Reagovat

Ano!!! Správně! Máš můj naprostej souhlas a respekt a podporu a... však snad víš :))

2 Addie Wilimes Addie Wilimes | Web | 22. srpna 2011 v 23:22 | Reagovat

Dusit v sobě cokoliv má jen jeden následek - člověk ztratí postupně sám sebe.
Tohle jsme řešily milionkrát, nejde o to, že bych tím u Tebe opovrhovala, jen se Tvoje nadšení občas týká věcí, které mě míjí (a funguje to i obráceně, tj. Tebe to moje), což vyvolá jistý pocit nepochopení Tvojí osoby.
Nevím, jestli budeš schopna, že je tu ta možnost, ale jedna mně velmi drahá osoba (patrně víš, koho mám na mysli) mi kdysi řekla, že jsme v tomhle podobné, tím myslím ve schopnosti se pro něco nadchnout. Dovolím si souhlasit, všechno ostatní je totiž jen otázka projevu. Ty to vyřveš do světa, já vyřvu do světa leda tak svoje mínění, ale radost jako takovou si střežím a jen s málokým ji sdílím. Ale taky tím nepotlačuju, co cítím.
Ty máš svým způsobem ale krásnou vlastnost, protože každý např. pozná, jestli Ti udělal radost, kdežto pro mě je chvílemi těžký projevit veřejně vděčnost apod.
Ale s fanatismem pozor, je nebezpečnej. A... vždycky bude pro lidstvo představovat hrozbu, ať jde o cokoliv. Jenže ne vždy jde o fanatismus, takže všechno ostatní je v pořádku, pištíku.
Buď sama sebou, nic jinýho za to nestojí. :o)

3 Meii Meii | 22. srpna 2011 v 23:29 | Reagovat

^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama